Kniha Umění mezi alegorií a ideologií je souborem tří studií, které analyzují proměnu reprezentace historie v českém filmu a televizi v závislosti na změně politicko-ideologického uspořádání české společnosti, a to na třech vybraných tématech. První v chronologickém průřezu sleduje proměny prezentace Sudet v českém filmu od 30. let až do současnosti, která je výrazně poznamenána ideologizací, zejména ve vztahu k německému etniku. Druhá kapitola se zaměřuje na filmy o normalizaci natočené po roce 2000. Tyto snímky většinou jejich tvůrci využívají k vyrovnání se s „minulým“ režimem, v nichž se i přes autorskou svobodu projevuje ideově jednotný antikomunistický postoj formovaný soudobým příklonem k liberálním hodnotám. Třetí část se věnuje třem nedávno vzniklým historickým seriálům (České století, Svět pod hlavou, Bohéma) jako příkladům nového přístupu k historickému narativu. Na rozdíl od „klasických“ televizních děl předlistopadové a raně polistopadové éry tyto seriály narušují zaběhlé postupy prezentace historie, používají komplexní narativ, čímž přispívají k diskusi o redefinici smyslu českých dějin.

Kolektivní monografie Film a dějiny 6. Postkomunismus postihuje vybraná témata spojená s proměnou žánru historického filmu a televizního seriálu a jeho společenskou reflexí po roce 1989. Jednotlivé studie se zaměřují na prvky nostalgie a postkomunismu, ideovou revizi pohledu na české dějiny, návaznost na tvorbu šedesátých let a přetrvávající schémata z období normalizace, proměnu filmového stylu a narace, přesun témat od velké historie k osobní a rodinné historii.
Po roce 1989 přestala existovat cenzura, byl zrušen státní monopol, výroba přešla do soukromých produkcí, prezentovaná ideová východiska se stala soukromou záležitostí tvůrců. Tyto změny se vtiskly do podoby žánru historického filmu. Široký divácký a kritický zájem potvrzuje, že historické filmy a seriály patří v české společnosti i nadále k tématům vysokého společenského statusu.
Kniha se snaží prokázat, že současný historický film hodnotí nejenom zobrazovaná období, ale že se rovněž v alegorické rovině vyjadřuje k aktuálním kulturně-politickým tématům. Autoři vycházejí z teze, že minulost se stává místem poznávání přítomnosti.

Kniha vyšla s podporou Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
Kolektivní monografie je věnována vybraným aspektům filmové (a v jednom případě i literární) tvorby českého filmového a divadelního režiséra, spisovatele a dramatika Václav Kršky. Jednotlivé studie se snaží postihnout různé vývojové etapy tohoto tvůrce od raných lyrických projektů (Ohnivé léto, Řeka čaruje) přes expresivní momenty rané poválečné tvorby (Housle a sen) a slavné šrámkovské adaptace (Měsíc nad řekou, Stříbrný vítr) až po výraznou stopu na poli filmových životopisů (Housle a sen, Z mého života, Posel úsvitu) a pozdní díla 60. let, která nezapadala do linie nové vlny. Kniha představuje také některé dosud neakcentované aspekty Krškovy tvorby (expresionismus, ženské postavy apod.)

Obsah:

Úvod (Milan Hain)

Osudová osamělost: Václav Krška v kontextu československé kinematografie (Milan Cyroň)

Obhájce přirozenosti: Václav Krška mezi ruralismem a expresionismem (Tomáš Uher)

Proti proudu času: Produkční historie a dobová kritická reflexe filmu Řeka čaruje (Jan Jendřejek)

Všechny krásy světa: Poetické filmy Václava Kršky (Ondřej Sabol)

„Pocit neomezené fantazie“: Housle a sen a žánr životopisného filmu (Milan Hain)

Horečnaté snění: Subjektivní rovina narace ve snímku Housle a sen (Andrea Faltýnková)

Posel schematismu: Václav Krška a ideologické požadavky 50. let (Milan Cyroň)

Oslava nespoutaného mládí: Krškovy filmové adaptace děl Fráni Šrámka (Jana Bébarová)

Odevzdaně nést svůj kříž: Ženské postavy ve filmovém díle Václava Kršky (Jana Jedličková)

Co je estetický soud? Může být estetický soud obecně platný? Jak můžeme někoho přesvědčit o správnosti našeho estetického hodnocení? Co je estetická vlastnost? Existují estetické vlastnosti jako objektivní fakta vnějšího světa, nebo jsou to projekce našeho emocionálního prožívání? Jsou odpovědi, které na tyto otázky předkládá tradiční filozofická estetika, uspokojivé a přesvědčivé? A pokud nejsou, existuje vhodnější metodologický přístup pro jejich zodpovězení? Jsou sociologické a antropologické poznatky o estetickém souzení a hodnocení relevantní pro vyřešení základních definičních, epistemologických a ontologických otázek filozofické estetiky? Publikace předkládá odpovědi na tyto otázky prostřednictvím nástrojů filozofie jazyka a opírá se rovněž o poznatky kulturní sociologie a etnografických výzkumů vkusu. Základním poselstvím knihy je teze, že filozofická a sociologická estetika jsou komplementární oblasti vědění, které se vzájemně potřebují, mají-li být výše uvedené otázky uspokojivě zodpovězeny.

Kniha vyšla s podporou Ministerstva kultury ČR a Univerzity Palackého v Olomouci. V roce 2016 získala čestné uznání rektora Univerzity Palackého v Olomouci, prof. Jaroslava Millera.
Publikace se zabývá americkými filmy produkovanými a/nebo režírovanými československým exilovým tvůrcem Hugem Haasem (1901–1968). Autor v knize využívá filmové i nefilmové prameny (například scénáře, osobní korespondenci, cenzurní zprávy, dokumenty distribučních společností, propagační materiály, zprávy z dobového tisku), na jejichž základě historiograficky rekonstruuje Haasovu producentskou a režijní kariéru v USA. V první části textu popisuje charakteristické rysy jeho produkčního módu (extrémně nízké rozpočty, samofinancování, multiplikace funkcí, natáčecí plány ne delší než dva týdny, dlouhodobá partnerství s klíčovými členy štábu, velké časové rozestupy mezi dokončením filmu a jeho uvedením do kin atd.). Druhá část sestává z podrobných produkčních historií všech čtrnácti snímků, které Haas v průběhu 50. let režíroval a produkoval. Zvláštní pozornost je věnována jeho stykům se Správou Produkčního kodexu a významnými distribučními společnostmi (Columbia Pictures, Twentieth Century-Fox, Universal Pictures a další), které rozhodovaly o tom, jak budou snímky propagovány a uváděny na trh. Kniha vychází z ročního výzkumného pobytu v USA realizovaného díky Fulbrightovu stipendiu pro postgraduální studium.

Kniha V mezích přípustnosti se skládá z pěti kapitol, které popisují cenzurní a autocenzurní praxe v různých produkčních systémech a historických kontextech. Studie Milana Haina popisuje vliv hollywoodských autocenzurních mechanismů na exilovou tvorbu Huga Haase v 50. letech. Milan Cyroň se zabývá represivními opatřeními na půdě Československého filmu v Bratislavě v letech 1957–1959 a konkrétně jejich dopadem na scénáře Prv než skončí tento deň (Tibor Vichta), Kolíska (Eduard Grečner, Alfonz Bednár) a Prípad Barnabáša Kosa (Peter Solan, Peter Karvaš, Maximilián Nitra). Vladimír Suchánek se prostřednictvím osobních vzpomínek a deníkových záznamů vrací k vlastním režijním aktivitám a popisuje, jakou roli v jeho tvůrčím působením sehrála sovětská a československá cenzura. Eva Chlumská jako objekt svého zájmu zvolila americký snímek Zkrocená hora, který se kvůli svému námětu stal předmětem kontroverzí a v řadě případů i cenzury ze strany distributorů, majitelů kin a provozovatelů TV stanic. A konečně Jana Jedličková se zaměřuje na televizní seriál Spartakus, který sice vznikl se záměrem provokovat, ale zároveň musel být kvůli své zpeněžitelnosti a přípustnosti pro cílová publika na mnoha úrovních cenzurován.

Obsah:

Úvodem. Cenzura a autocenzura ve filmu a televizi

Hugo Haas a hollywoodská autocenzura v 50. letech (Milan Hain)

Tvůrčí skupina mladých a její ideologická „nepřípustnost“ (Milan Cyroň)

Chytat na udici zimní řeky sníh… Cenzura a autocenzura v tvůrčí praxi filmového režiséra 1978–1992 (Osobní vzpomínky a reflexe) (Vladimír Suchánek)

Nezkrocená cenzura v 21. století aneb Komu vadí homosexuální kovbojové? Zkrocená hora jako objekt omezení a cenzury (Eva Chlumská)

Spartacus aneb Cenzurou vstříc masám (Jana Jedličková)

Studie se zabývá se jak životními osudy tvůrce, které velmi významně ovlivnily jeho další směřování, tak jeho tvorbou od samotných počátků. Přitom nezanedbává (spíše akcentuje) i méně oslavování hodné kapitoly jeho profesní a životní dráhy (období druhé světové války), kdy se podvolil tlaku militantního domácího režimu. Vedle biografického nástinu poskytuje auor především podrobné rozbory jednotlivých filmů, zasazených nejen do jednotlivých údobí režisérovy tvorby, ale zejména do jeho průchozích témat – aristokratismus, heroický humanismus či existencialismus. Autor však nevnímá Kurosawovu tvorbu odtrženě, ale sleduje ji ve vztahu kontextu japonských žánrů a jejich vývoje, ve vztahu k japonským dějinám, k dobové situaci a kulturním zvyklostem. Jednotlivé kapitoly doprovází bohatá obrazová příloha, která doplňuje autorovy rozbory. Kniha obsahuje také filmografií hraných filmů, vytvořenou na základě japonských zdrojů.

Kniha Hugo Haas – mezi středoevropskou a americkou kulturou se prostřednictvím deseti dílčích studií zaměřuje na bohatou kariéru význačného československého umělce, který podstatnou část života strávil v americkém exilu. Namísto zdánlivě komplexního, ve skutečnosti však nutně reduktivního pojednání o Haasově filmové tvorbě přicházejí autoři a autorky se sérií konkrétních otázek a problémů, které se na přiděleném prostoru pokoušejí co nejuspokojivěji zvládnout. Výsledkem jejich úsilí je sborník textů, který různé fáze Haasovy kariéry nahlíží z různých perspektiv. Publikaci uzavírá výběrová bibliografie a dosud nejkompletněji zpracovaná filmografie. Kniha vznikla v rámci projektu studentské grantové soutěže na Katedře divadelních a filmových studií Univerzity Palackého v Olomouci

Publikace Česká divadelní fotografie se věnuje historii fotografování divadla na území českého státu. Záběrem pokrývá období více než 150 let, od prvních snímků z roku 1859 až do současnosti. Představuje ateliérovou portrétní fotografii, typickou pro 2. polovinu 19. století, dále meziválečné období, kdy se začaly fotografovat samotné divadelní inscenace a avantgardními soubory byla fotografie používána jako součást scénického řešení. Větší prostor věnuje také „zlatým 60. létům“, kdy se fotografie plně etabluje jako umělecký obor a v oblasti divadla se rozvíjí legendární klubové scény. Závěr je věnován změnám, které přinesla digitální fotografie a nástup internetu. Kniha obsahuje stovky kvalitních reprodukcí, zachycujících přední česká divadla a divadelníky. Čtenáři se mohou seznámit např. se snímky z Národního divadla, Osvobozeného divadla, Divadla D34, Divadla Semafor, Činoherního klubu, Divadla za Branou, Divadla Husa na provázku a mnoha dalších. Napsání knihy předcházel několikaletý výzkum v desítkách muzejních sbírek a archivů, některé snímky, jsou proto publikovány vůbec poprvé.

Publikace obsahuje dokumentaci 792 inscenací, které byly uvedeny v prvním německy hrajícím městském divadle v Moravské Ostravě v letech 1907–1919, a dále soupis jmen divadelních tvůrců, kteří byli s touto scénou spojeni. Úvodní studie a mezititulky jsou v němčině. Rejstříky jmen, her a členů divadla, černobílé reprodukce, prameny, literatura. Resumé v němčině a angličtině. Řada Divadlo, sv. 7.

Publikace věnuje pozornost fenoménu studentských divadel na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci od jejího znovuobnovení v roce 1946 až do současnosti. Úvodní studie se zabývá specifikou studentských divadelních souborů. Jádrem publikace jsou studie o konkrétních souborech působících na FF UP v průběhu více jak šedesáti let: Zápalka, Soubor FF UP, AD 74, Divadlo Za zrcadlem, Studio Hořící žirafy, Divadlo na cucky, Divadlo Tramtarie, Ansámbl Oz a O.L.I.VY, rozšířené o studii zaznamenávající divadelní prvky prvních majálesových slavností v letech 1956 a 1957. Studie obsahují medailony tvůrčích osobností, z nichž mnohé se prosadily v kontextu profesionálního divadla či v univerzitní sféře nebo v širším kulturním kontextu.

Phenomen of student theatre at Philosophical Faculty of Palacký University in Olomouc

The book explores the phenomenon of student theaters at the Philosophical Faculty of Palacky University in Olomouc from its restoration in 1946 up until the present. The introductory study deals with the specifics of student theater companies. The core of the publication consists of a series studies on specific theatre ensembles which existed at the Philosophical Faculty of Palacky University over the course of more than sixty years: Zápalka, Soubor FF UP, AD 74, Divadlo Za zrcadlem, Studio Hořící žirafy, Divadlo na cucky, Divadlo Tramtarie, Ansámbl Oz a O.L.I.VY, extended by a study which documents the first theatrical elements of the Majáles celebrations (rag day) in 1956 and 1957. The studies include profiles of the creative personalities, many of whom have succeeded in professional theater at the University sphere or in additional cultural areas in general.

Poslední svazek obsahuje výsledky výzkumu v dalších jedenácti městech Moravy a Slezska. Úvodní studie, resumé měst a mezititulky v němčině. Rejstřík jmen, černobílé a barevné reprodukce, prameny, literatura. Řada Divadlo, sv. 6.

Druhý svazek přináší výsledky výzkumu německy hrajících divadel jako institucí v sedmi moravských městech. Úvodní studie, resumé měst a mezititulky v němčině. Rejstřík jmen, černobílé a barevné reprodukce, prameny, literatura. Řada Divadlo, sv. 5.

Edice recenzí, zpráv a hodnocení divadelního kritika a amatérského herce a režiséra z let 1961–1981. Hlavní část souboru představují recenze představení činoherních scén v Ostravě v letech 1975–1981. Úvodní biografickou studii napsali Jiří Svoboda a Jiří Štefanides. Rejstřík her, černobílé reprodukce, prameny, resumé v angličtině. Řada Divadlo, sv. 3.

Publikace je historickou a analytickou studií zaměřenou na počáteční etapu Hanáckého divadla (HaDivadla), souboru, který se na konci sedmdesátých let zařadil k experimentujícím autorským scénám. Studie se zaměřuje na paradoxní souvislosti geneze souboru, představuje zakladatelskou osobnost režiséra Svatopluka Vály a dokumentuje a analyzuje jeho inscenaci Depeše na kolečkách (1978). Podstatnou částí studie je detailně rekonstruovaný autorský scénář Depeše na kolečkách, který na základě komparace sleduje proměnu výchozích Nezvalových poetistických textů a libret v metaforickou kompozici upravených fragmentů Nezvalových skladeb a Válových autorských textů.

Dispatch on Wheels. HaTheatre 1978. Analysis and reconstruction of Svatopluk Vála´s production in HaDivadlo

This publication is a historical and analytical study which focuses on the initial period of HaDivadlo (HaTheatre). The ensemble was founded in 1974 in Prostějov and by the end of the 1970s it joined experimental author ensembles. This study concentrates on the paradoxical context of the ensemble foundation and it presents one of the founders – the director Svatopluk Vála. It documents and analyses his performance Dispatch on Wheels (1978). A major part of the study is dedicated to a detailed reconstruction of the author`s script of Dispatch on Wheels which observes changes of Nezval´s initial poetic texts and librettos by using a metaphoric composition to compare the adapted fragments of Nezval´s compositions and Vála´s own texts.

První ze tří svazků, které shrnují výsledky výzkumu německy hrajících městských divadel na Moravě a ve Slezsku v letech 1733–1944. Výzkum se týkal 18 měst. Tento svazek zahrnuje heslář 273 zaznamenaných ředitelů městských divadel. Dále obsahuje rejstřík divadel podle místa a rejstřík sezon v městských divadlech. Úvodní studie a názvy kapitol a mezititulky v němčině. Černobílé reprodukce, prameny, literatura. Řada Divadlo, sv. 4. První ze tří svazků, které shrnují výsledky výzkumu německy hrajících městských divadel na Moravě a ve Slezsku v letech 1733–1944. Výzkum se týkal 18 měst. Tento svazek zahrnuje heslář 273 zaznamenaných ředitelů městských divadel. Dále obsahuje rejstřík divadel podle místa a rejstřík sezon v městských divadlech. Úvodní studie a názvy kapitol a mezititulky v němčině. Černobílé reprodukce, prameny, literatura. Řada Divadlo, sv. 4.

Monografická studie přibližuje historii souboru, který zastupoval od poloviny sedmdesátých let až do počátku devadesátých let 20. století svébytnou podobu studiové tvorby spojené se Státním divadlem Oldřicha Stibora, dnešním Moravským divadlem Olomouc. Po objasnění mikrohistorického přístupu k tématu a seznámení s historicky podmíněnými proměnami pojmů studiové a alternativní divadlo sleduje zrod Studia Forum v podmínkách nastupující „normalizace“ a připomíná jeho inspirativní zdroje v předchozích divadelních aktivitách ve městě.

Studio Forum - The Story of a Theatre

The monograph describes the history of a troupe, connected with the State Theatre of Oldřich Stibor, at present Moravian Theatre Olomouc, which represented a self-contained form of studio production from the middle of the 1970s up to the early 1990s. A short explanation of the micro-historical approach to the issue along with basic information on the historically conditioned changes to the terms studio theatre and alternative theatre is followed by a detailed observation of the origin of Studio Forum under the conditions of incoming 'normalization' and its inspirational sources in previous theatre activities in Olomouc.

Sborník příspěvků přednesených v Olomouci na teatrologických konferencích O divadle na Moravě a ve Slezsku III (8. října 2008) a Paměť divadla (9.–10. října 2008).

Herec a ředitel německy hrajícího městského divadla v Olomouci publikoval v novinách Olmützer Zwischen-Akt vzpomínky na své zdejší působení v letech 1856–1868. Publikace je přetiskuje jako vzácný pramen i s českým překladem. Připojen soupis členstva divadla v letech 1856–1862. Rejstřík jmen. Černobílé reprodukce, prameny, literatura. Řada Divadlo, sv. 1.

Kolektiv autorů sestavil reprezentativní kalendárium nejvýznamnějších divadelních událostí v Olomouci v letech 1479–2005, zahrnuje i německy hraná představení od baroka do roku 1944. Rejstřík jmen, prameny, literatura. Medailony autorů: Jitka Balatková, Jana Holeňová, Vladimír Hudec, Alice Kučerová, Tatjana Lazorčáková, Jiří Štefanides. Resumé v angličtině a němčině.

Monografická studie mapuje tvorbu divadelního režiséra Františka Čecha. Na základě analýzy jednotlivých inscenací postihuje vývoj režijního stylu, mapuje jeho aktivity v oblasti studiového divadla a divadla pro děti

Theatre Mission of František Čech Anotace

The monografic study monitors František Čech's work in moravien theatres. By analyzing the key performances it focuses on the formation of his directorial style, maps his activities in the area of studio work and theatre for children. 

Soubor recenzí dokumentujících situaci činohry Moravského divadla od roku 1990-2004.

The Theatrical Reflections of Olomouc.
The collection of theatrical reviews reflecting the situation of Moravian Theatre in Olomouc in years 1990-2004.

Publikace reflektuje trendy v českém netradičním divadle v období 1960 - 1989 a přináší heslář jednotlivých souborů, fotodokumentaci, bibliografii.

On Non-Traditional Theatre

After a comprehensive introduction, the book - an analysis od the situation and trends of Czech theatre from the 1960s trought the 1980s - presnts an alphabetical index od individual groups, photo documentation, bibliography.

Kniha je výsledkem kolektivní práce výzkumného týmu IGA pod vedením Andrey Hanáčkové. Každý z přispěvatelů je autorem jednoho až dvou textů snažících se mapovat rozhlasovou kritiku od jejích počátků ve třicátých letech až po současnost. Jednotlivá témata studií pokrývají jak klíčová periodika a publikace o rozhlasové umělecké tvorbě, tak výběrové oblasti jako reflexe herecké či režijní práce. Publikace zároveň mapuje podobu reflexe auditivního umění na internetu, dílčím způsobem se zabývá i rozhlasovou kritikou v Německu, Polsku a Rakousku.

Tématem knihy je rozhlasový dokument a feature v různých podobách v období 1990 - 2005 a s tím související pojmenování základních aspektů současné publicistické rozhlasové tvorby na příkladu uvedených patnácti let. Zároveň přináší publikace poetiku žánrů, tedy komplexní pojmenování toho, jak jsou v rozhlasové tvorbě chápány žánry dokument a feature. Publikace je z hlediska oboru radio studies průkopnická. Zceluje mezeru, do níž se v nebohaté české teoretické reflexi rozhlasové tvorby propadala tvorba rozhlasových dokumentaristů. Jako vůbec první poskytuje kritický portrét tvorby několika významných českých rozhlasových dokumentaristů: Z. Boučka, M. Buriánka, J. Škápíkové, M. Janáče, A. Zemančíkové a dalších. Kniha nabízí v příkladových studiích ukázku toho, jak lze analyzovat nonfikční rozhlasové dílo s pomocí strukturalistické metodologie.

download pdf

Kniha Ženské hrdinky a jejich zobrazování v českých televizních krimiseriálech věnovaná českým kriminalistkám reflektuje zájem o zobrazování genderových identit v divácky

celosvětově oblíbeném žánru krimi. Výzkum současných televizních krimiseriálů přináší výpověď o aktuální podobě zobrazování postav v české TV tvorbě. Prostřednictvím výzkumu dekády české televizní krimi tvorby vzniká unikátní mapa období přerodu české TV kriminální produkce. Vysvětlena jsou specifická tuzemská schémata zobrazování ženských postav, stejně jako patrné pronikání zahraničních tendencí. Přestože se česká TV tvorba zaměřená na kriminální narativy ve zkoumaném období proměnila, je v mnoha případech stále na začátku vývoje. Pozůstatky dob minulých však poskytují českým krimipříběhům unikátní kulturní (své)ráz.

Odkaz na VUP

https://www.vydavatelstviupol.cz/cz/978-80-244-5642-3  (tištěná verze)

https://www.vydavatelstviupol.cz/cz/978-80-244-5643-0  (e-kniha)

Tato studie je zaměřena na zmapování historie českého televizního kriminálního žánru, přesněji řečeno televizních sérií odvysílaných v období mezi lety 1989 a 2009. Metodologicky práce vychází z postupů žánrové analýzy a historického zkoumání televizní formy, opírá se tedy v zásadě o principy textuální analýzy. Stanovuje si několik základních subžánrů a snaží se formulovat jejich charakteristiky, které lze považovat za dlouhodobě stabilní a přítomné v kritické reflexi žánru. V následující analytické části je v samostatných oddílech popisováno a interpretováno fungování subžánrových schémat a konvenčních prvků v celkem deseti kriminálních sériích z české produkce. Zohledněn je přístup tvůrců ke strukturaci vyprávění, symbolické konstrukci protagonistů a antagonistických sil, práci se stylovými prvky (prostředí) a žánrovou ikonografií. Analytická část pojmenovává charakteristické rysy českého kriminálního žánru v porevolučním období a postihuje specifika jeho případných vnitřních proměn na úrovni formálních prvků.