Kniha Umění mezi alegorií a ideologií je souborem tří studií, které analyzují proměnu reprezentace historie v českém filmu a televizi v závislosti na změně politicko-ideologického uspořádání české společnosti, a to na třech vybraných tématech. První v chronologickém průřezu sleduje proměny prezentace Sudet v českém filmu od 30. let až do současnosti, která je výrazně poznamenána ideologizací, zejména ve vztahu k německému etniku. Druhá kapitola se zaměřuje na filmy o normalizaci natočené po roce 2000. Tyto snímky většinou jejich tvůrci využívají k vyrovnání se s „minulým“ režimem, v nichž se i přes autorskou svobodu projevuje ideově jednotný antikomunistický postoj formovaný soudobým příklonem k liberálním hodnotám. Třetí část se věnuje třem nedávno vzniklým historickým seriálům (České století, Svět pod hlavou, Bohéma) jako příkladům nového přístupu k historickému narativu. Na rozdíl od „klasických“ televizních děl předlistopadové a raně polistopadové éry tyto seriály narušují zaběhlé postupy prezentace historie, používají komplexní narativ, čímž přispívají k diskusi o redefinici smyslu českých dějin.

Publikace Česká divadelní fotografie se věnuje historii fotografování divadla na území českého státu. Záběrem pokrývá období více než 150 let, od prvních snímků z roku 1859 až do současnosti. Představuje ateliérovou portrétní fotografii, typickou pro 2. polovinu 19. století, dále meziválečné období, kdy se začaly fotografovat samotné divadelní inscenace a avantgardními soubory byla fotografie používána jako součást scénického řešení. Větší prostor věnuje také „zlatým 60. létům“, kdy se fotografie plně etabluje jako umělecký obor a v oblasti divadla se rozvíjí legendární klubové scény. Závěr je věnován změnám, které přinesla digitální fotografie a nástup internetu. Kniha obsahuje stovky kvalitních reprodukcí, zachycujících přední česká divadla a divadelníky. Čtenáři se mohou seznámit např. se snímky z Národního divadla, Osvobozeného divadla, Divadla D34, Divadla Semafor, Činoherního klubu, Divadla za Branou, Divadla Husa na provázku a mnoha dalších. Napsání knihy předcházel několikaletý výzkum v desítkách muzejních sbírek a archivů, některé snímky, jsou proto publikovány vůbec poprvé.

Publikace obsahuje dokumentaci 792 inscenací, které byly uvedeny v prvním německy hrajícím městském divadle v Moravské Ostravě v letech 1907–1919, a dále soupis jmen divadelních tvůrců, kteří byli s touto scénou spojeni. Úvodní studie a mezititulky jsou v němčině. Rejstříky jmen, her a členů divadla, černobílé reprodukce, prameny, literatura. Resumé v němčině a angličtině. Řada Divadlo, sv. 7.

Kniha je výsledkem kolektivní práce výzkumného týmu IGA pod vedením Andrey Hanáčkové. Každý z přispěvatelů je autorem jednoho až dvou textů snažících se mapovat rozhlasovou kritiku od jejích počátků ve třicátých letech až po současnost. Jednotlivá témata studií pokrývají jak klíčová periodika a publikace o rozhlasové umělecké tvorbě, tak výběrové oblasti jako reflexe herecké či režijní práce. Publikace zároveň mapuje podobu reflexe auditivního umění na internetu, dílčím způsobem se zabývá i rozhlasovou kritikou v Německu, Polsku a Rakousku.

Tématem knihy je rozhlasový dokument a feature v různých podobách v období 1990 - 2005 a s tím související pojmenování základních aspektů současné publicistické rozhlasové tvorby na příkladu uvedených patnácti let. Zároveň přináší publikace poetiku žánrů, tedy komplexní pojmenování toho, jak jsou v rozhlasové tvorbě chápány žánry dokument a feature. Publikace je z hlediska oboru radio studies průkopnická. Zceluje mezeru, do níž se v nebohaté české teoretické reflexi rozhlasové tvorby propadala tvorba rozhlasových dokumentaristů. Jako vůbec první poskytuje kritický portrét tvorby několika významných českých rozhlasových dokumentaristů: Z. Boučka, M. Buriánka, J. Škápíkové, M. Janáče, A. Zemančíkové a dalších. Kniha nabízí v příkladových studiích ukázku toho, jak lze analyzovat nonfikční rozhlasové dílo s pomocí strukturalistické metodologie.

Kniha Ženské hrdinky a jejich zobrazování v českých televizních krimiseriálech věnovaná českým kriminalistkám reflektuje zájem o zobrazování genderových identit v divácky

celosvětově oblíbeném žánru krimi. Výzkum současných televizních krimiseriálů přináší výpověď o aktuální podobě zobrazování postav v české TV tvorbě. Prostřednictvím výzkumu dekády české televizní krimi tvorby vzniká unikátní mapa období přerodu české TV kriminální produkce. Vysvětlena jsou specifická tuzemská schémata zobrazování ženských postav, stejně jako patrné pronikání zahraničních tendencí. Přestože se česká TV tvorba zaměřená na kriminální narativy ve zkoumaném období proměnila, je v mnoha případech stále na začátku vývoje. Pozůstatky dob minulých však poskytují českým krimipříběhům unikátní kulturní (své)ráz.

Odkaz na VUP

https://www.vydavatelstviupol.cz/cz/978-80-244-5642-3  (tištěná verze)

https://www.vydavatelstviupol.cz/cz/978-80-244-5643-0  (e-kniha)

Tato studie je zaměřena na zmapování historie českého televizního kriminálního žánru, přesněji řečeno televizních sérií odvysílaných v období mezi lety 1989 a 2009. Metodologicky práce vychází z postupů žánrové analýzy a historického zkoumání televizní formy, opírá se tedy v zásadě o principy textuální analýzy. Stanovuje si několik základních subžánrů a snaží se formulovat jejich charakteristiky, které lze považovat za dlouhodobě stabilní a přítomné v kritické reflexi žánru. V následující analytické části je v samostatných oddílech popisováno a interpretováno fungování subžánrových schémat a konvenčních prvků v celkem deseti kriminálních sériích z české produkce. Zohledněn je přístup tvůrců ke strukturaci vyprávění, symbolické konstrukci protagonistů a antagonistických sil, práci se stylovými prvky (prostředí) a žánrovou ikonografií. Analytická část pojmenovává charakteristické rysy českého kriminálního žánru v porevolučním období a postihuje specifika jeho případných vnitřních proměn na úrovni formálních prvků.